Zase až po Zahradě

2. ledna 2009 v 16:00 | Martii
Milé děti, právě jsem učinila rozhodnutí...Aktualizace nebude. Ne že by bylo málo zážitků, to ne, těch je náhodou "habaděj", ale času je málo a když náhodou nějaký zbyde, dá se strávit mnohem příjemněji než opět u počítače. A tak jsem se rozhodla, že dalšího nejbližšího článku se dočkáte zase až v létě po Zahradě až s Werčenkou sepíšem naši tradiční megadlouhou reportáž:-) a mimochodem, to že na Zahradu zase pojedem, je jasný jako facka - Zůza s Werčenkou mi totiž permanentku darovaly k mým krásným kulatým dvacetinám (jojo už jsem - podle Vrati - stará vrána). Taaak to bude ode mě všechno, takže se mějte krásně:-P
 

Akronym

20. října 2008 v 21:02 | Martii |  Martii a její bujná fantazie=o)
Můj první úkol na Tvůrčí psaní - jeden z volitelných předmětů na mé zbrusu nové škole:-) Baví mě to, jen mi občas dělá problém psát "na povel", což tenhle akronym byl. A mimochodem to není žádné sprosté slovo, je to jen pár (ode dneška pár=14) vět, začínajících na písmena v mym jméně, které by mě měly charakterizovat...Tak tedy tady mě máte (jen škoda, že jsem to nenapsala tak, aby to na sebe navazovalo a dávalo to tak smysl...i když, kdo mě zná, pochopí...)

Miluju muziku...

A co říkáte folku a jazzu?

Radka - mé odvážnější, o hlavu větší a o rok mladší JÁ:)

Trochu víc odvahy a štěstí by občas neškodilo...

Improvizace? Radši ne.

Neviditelná...někdy je to jednodušší, jindy spíš přítěž.

A pak se dala do pláče...(ale to by bylo na dýl)


Dobré jídlo? Pizza od Itala:-)

U sta hromů, a co dál:-)?

Škoda času.

Kulturní zážitky, ty já stavím hodně vysoko...

Oči - občas je to jak s tou neviditelností...musím k tomu něco dodávat?

Vypsat se z problémů je jednodušší než o nich mluvit.

Á...á to bude asi vše, ještě, že nemám ještě delší jméno!

Náhoda?

5. října 2008 v 18:43 | Martii
Roztrhl se mi řetízek. Měla jsem na něm toho malýho stříbrnýho panáčka, měla jsem toho "chlapa na krku". Teď spadnul a ležel na posteli na žlutém prostěradle. Jinak se zdálo být všechno v pořádku, položila jsem ho na stůl vedle postele a bez chlapa na krku krásně usnula.


Pár hodin na to jsem dostala kopačky. Bez chlapa na krku, teď už doopravdy. Taky na tom žlutém prostěradle.


Byla zapnutá televize a zrovna dávali ukončení nějaké velké akce s titulkem: "Je čas se rozloučit" Jak poetické.


...znamení? Spíš jen náhoda, ale divná.



A pak se mi divte, že mám hrůzu z černých koček, rozbitých zrdcadel atd.
 


Já...

27. srpna 2008 v 2:30 |  Martii a její bujná fantazie=o)
Už je to pár měsíců, co jsem nemohla spát a během noci se rozhodla, zamyslet se nad tím, kdo vlasně jsem. Když to tenkrát četla Zůza, řekla jen: "No hlavně že to víš...tak s tim něco dělej, ne??" A dnes...dnes je zas jedna taková noc, kdy nemůžu usnout a přemýšlet není ten nejlepší nápad, takže jsem se rozhodla to přepsat sem, ať z toho taky něco máte...rozhodněte sami, jestli to jsem nebo nejsem já (ale věřte mi, že to vim asi nejlíp sama:D). tak tedy...
. Ta holka, co se ráda směje a přitom často brečí. Ta, co by si ráda občas jen tak zařvala, popřípadě něco rozmlátila, ale radši to všechno dusí v sobě (teda do doby, kdy to vybuchne, ale nebojte, není to často). Ta, která má docela smůlu, a to hlavně na jaře (potom taky na podzim a v zimě a léto vyjde taky málokdy…a kromě té smůly má ještě velkej zadek…blbá kombinace). Ta, která věří, že všechno, co se děje, se děje z nějakého důvodu, čímž si určité věci značně (nebo aspoň do jisté míry) usnadňuje. Ta, která si neustále namlouvá, že neštěstí ve hře přináší štěstí v lásce a dokáže si pak vsugerovat tolik věcí, že už ani sama neví, co je a co není pravda. Ta holka, která by bez muziky nepřežila jediný den a beze snů jedinou noc. Ta, která ví, že zlobivý holky se maj na světě líp a přitom se podle toho neřídí a snaží se být ta hodná a chovat správně. Ta zbabělá a nerozhodná slečna, co se pořád něčeho bojí a spousta věcí jí pak protéká mezi prsty. Ta, která ví, že má hodně chyb, ale nic proti nim nedělá a taky ví, že nadpřirozené jevy neexistují a tím pádem nikdo není neviditelný. Ví to a stejně často věří, že ona neviditelná je (ono je možná jednodušší, když si jí nikdo nevšimne, aspoň jí nemůže ublížit, že). Ta slečna, která neumí a nechce být sama, ale ať se snaží, jak chce, dopadne to vždycky stejně. (Blbě a to dost brzy.) Ta, která pořád na něco čeká a nikdy není spokojená. Ta, co se navenek snaží tvářit vesele a pak si vždycky uvědomí, že už dlouho není všechno ideální a propadá pak svým nesmyslným a nicneřešícím depresím. Ta holka, která si hezký věci radši nepřipouští, protože se bojí, že nejsou reálný a připadá jí snažší tomu nevěřit, než se pak z toho dlouze dostávat. (Na druhou stranu, když si jimi začne být konečně jistá a uvěří, že teď už bude dobře, dostane většinou studenou sprchu…něco na tom asi bude). Ta, co žije představami a sny, když zrovna realita není růžová. Ta neuvěřitelně upovídaná slečna, která si ale dost důležitých věcí nechává pro sebe, protože buď neví, jak to říct, nebo se bojí, popřípadě stydí (ano, i to se jí stává). Ta, která ráda plánuje, ale přitom se bojí, že plány nevyjdou…Zkrátka a dobře…
//>

Zůza má narozeniny...už zase:)

26. července 2008 v 0:00 | Martii |  keep smiling:)
Osud tomu tak chtěl, že jsem po roce v tento den opět pryč a tak mi nezbývá, než opět použít tuto cestu k malému překvapení
Zkrátka a dobře, má milá spřízněná, přeju Ti k Tvým DEVATENÁCTÝM narozeninám hodně všeho, na co si jen vzpomeneš - lásky (protože...však ty víš), štěstí (protože i toho je často aspoň trochu třeba), úspěchů (protože po nich toužíme všichni), nezapomenutelných zážitků (protože na něco spolu v důchodu musíme vzpomínat), vypitých litrů vína (protože do mě pivo nikdo nedostane a přece nebudu pít sama), pohody (protože stres ještě nikomu nepomohl), zdraví (protože nás přece žádný revma nezkolí), kulturních a hudebních zážitků (protože bez nich by to, i vzhledem ke škole, nešlo) a všeho dalšího, co jen budeš přát.
Naprosto originální dárek Ti dáme s Werčenkou až příjde ten správný čas (tzn. jen co hododěláme), takže se můžeš těšit a lámat si hlavu nad tím, co to asi bude. Zatím Ti, květinko, Crůto, příšero a rybo, posílám vzdušnou pusu (kterou jistě nepohrdneš).

Další články


Kam dál