Leden 2007

Zvídavé matky, já a moje dospělost =oD

30. ledna 2007 v 19:26 stalo sa... možná =o)))
"A…. vážně tam chceš?? Nerozmyslíš si to? Já ti nic nezakazuju, ale možná by sis to ještě měla rozmyslet… Víš, že tam odtud neutečeš?" atd. atd. Starostlivost některých matek je zdá se bezedná. Abyste tomu rozuměli, chystám se odjet… Ale neeeee! Ne napořád, ani ne na dlouho, jen na týden. A nikam daleko, jen za humna, ale moje milá maminka pořád doufá, že si to rozmyslím, sama mi to nezakáže, protože je to hodná a chápavá maminka a ty přece takový věci nezakazujou. Tak se alespoň snaží, abych tam sama nechtěla :D fakt sranda. Každý den jsem vystavována milionu všetečných otázek, na který (k její hrůze) neznám odpověď, protože mě nenapadlo něco takovýho zjišťovat. A vzhledem k mému absolutně nulovému orientačnímu smyslu nejsem ani schopná říct, kam že se to dceruška chystá!!! Připadalo mi dostačující říct : NA SLOVENSKO, rodičům to zdá se nestačí a s blížícím se pátkem začínaj zuřit, ptají se čím dál častěji a jejich dotazy každým dnem konkrétnější a tím pádem zákeřnější! Přímo úměrně k jejich zvědavosti se zvyšuje moje PANIKA a začínám přemýšlet, jestli vůbec jet, když tam vlastně nikoho neznám a když kvůli tomu přijdu o oslavu osmnáctin svojí milý Markétky. Jenže o chvíli později si vždycky uvědomim, že přesně tohle je jejich cílem a že takovou radost jim přece udělat nemůžu (ještě by si na to zvykli).
Jsem samozřejmě vděčná, že většinu mých ne zcela rozumných nápadů moji drazí rodičové podporují (a to i finančně). Jenže naposledy pronesla mamča něco na způsob, že jsem přeci DOSPĚLÁ, tak proč by ne a mě to tak nějak vyděsilo!!! Dospělá??? Tak tak si rozhodně nepřipadám :) Zřejmě si na to budu muset zvyknout:) A jako dospělá si přece můžu na týden odjet kamsi na hory. Mám na to věk a konec konců i chuť… a moje dilema je vyřešeno! Takže přátelé v pátek odjíždím, jestli půjde vše dobře, potkáme se po jarních prázdninách. Snad si nic nezlomim, neztratim se a podobně. Au revoir, see you later, hasta la vista kdo ví, co ještě….

Co sa stalo, stalo se =oD

16. ledna 2007 v 19:16 | cáklá cácora |  stalo sa... možná =o)))
Stalo se. Jen jednou, ale přeci stalo. Ne příliš, ale něco ano. A jen náhodou, ale... stalo! Stane se zase? Možná, ale... Možná?? Ne! Nestane, ale kdyby se stalo... Stalo by se víc? Stalo by se, co by se stát mělo. Zase náhodou? Ano. I náhoda se opakuje... Klidně i třikrát! Co se stane? To, co nikdo nečeká. To, co se už jednou stalo, nebo to, co se dosud nestalo. Vlastně... dosud se nestalo nic. Takové to nic, které vlastně znamená trochu. A trochu, které v určité situaci znamená dost. Stalo se docela dost. A vzhledem k okolnostem až příliš, ale v důsledku (a s odstupem času) vcelku nic. Velké nic. Malé nic by totiž bylo zanedbatelné, ale velké... Velké nic nám říká, že to, co se stalo není tak úplně zanedbatelné, možná je to spíš podstané....
???
Prostě se stalo a... to se stává! No samozřejmě, že každému. Ale proč? Proč jednou, proč tak a proč náhodou? Jednoduše se to stát mělo. A co se stát má, stane se! A co když se stane, co se stát nemělo? Špatně! Všechno, co se stalo, se stát mělo a všechno, co se stane, se stát má. Jistě, může se stát, že se nestane - i to se stává, ale to není podstatné, protože to, co se nestalo, neřešíme. Nevíme totiž, že se to stát mělo. Jediný možný zápor! Rozhodně však ne, nemělo se stát! Mělo! Tečka! Žádná námitka není přípustná. Je to totiž obecná pravda, fakt, něco jako nepsaný zákon a o tom se nedebatuje. I když se vlastně nic nestalo, stalo se a to nezměníte. Nechápete? Nedivim se:))

A je konec

9. ledna 2007 v 22:12 stalo sa... možná =o)))
Jj rok nám utekl jako voda, tak jsem se rozhodla ho trochu zúčtovat. No nečekejte žádný detaily mýho života (už tak je dost veřejnej), napsáno už bylo na tomhle blogu dost, neříkám, že mě to nebaví (to bych to asi nedělala, že) ale dnes to budou čistě jen fotečky s malym komentářem... taaak jdeme na to....
Leden 2006... věřte tomu nebo ne, tahle fotka je zhruba loni touhle dobou, no nebylo to kráááásný?? No samozřejmě, že BYLO!!! Což taky znamená, že momentálně neskutečně trpim!!! No nic popojedem... V únoru ani březnu se nedělo nic zajímavýho, takže duben...
Přesně tak na mysli mám Volbu krále a královny... jak jistě víte Cilka s Vojtou to vyhráli a tak jsme teď kráááááááááálovská třída! Hurá:)
Po dubnu přišel květen, moji milí rodičové odcestovali do Holandska (i s železem v noze :)) hehe, což byla jedinečná příležitost pro dámskou jízdu... jistě původně jsem měla v plánu něco jiného, ale to by bylo na dýl... Tohle sice není kompletní sestava, ale někdo fotit musí... Zůzo??
Aaaa tohle už je Holandsko a Zůzin kašel... kdyby jste to nááhodou nepoznali... Velmi osobitý způsob dokumentace, řekla bych...
V červnu jsme netrpělivě očekávali MS v Německu, jednou jsme si takhle vyrazili do Ústí mrknout se na zápas Česko - Ghana a.... jak je poznat, nevyhráli jsme... dokonce jsme to hnusně projeli:(( Jo a ještě bych měla dodat, že Zůza vážně nebrečela :o)) hahahahaha
No a to dole je "dáámská" jízda u Zůzi....ne nebojte to neni striptýz, to jen některé z nás poctili návštěvou jakýsi pánové:D
V červenci jsme se vydali na Zahradu... pár dní po ní se na netu objevila fotka s názvem: Jeee Píďa... nevěřte tomu, Zůza koukala na někoho úúplně jinýho...
V srpnu jsme založili kapelku... a zatim pořád existujem...
Taky jsem v srpnu dostala rohovej koláč a ten, jak jistě víte, musí být sněden pod stolem... a tak se taky stalo...
Se zářím přišel náš historicky první koncert o třech písničkách.... a relativně se povedl... O dva dny později jsme s Coralema odletěli na velkou louži... do Ameriky
V listopadu jsme si potom kocert zopákli, tentokrát snad lépe a hlavně déle... a rovnou pro Holanďany
A přišel prosinec a s ním samozřejmě Vánoce...se ségrou jsme se pro naše vyfotily a měly jsme krááááásnej dárek....
Jen pár dní na to přišel můj velkej den... Úspěšně jsem se dožila 18! Hurá! a to byl rozhodně důvod k oslavě...takže 27.12.2006 moje Coctailová Hawaii Party:))taaaak a toť vše.... Až si na něco vzpomenu, ce
lý to předělám.... teď jdu spinkat, taaak krásný sny

PF 2007

3. ledna 2007 v 20:01 Martii a její bujná fantazie=o)
Krááásnej novej rok přejou ryby Martii a Zůza :)... nechápete? Přijďte na koncert Corali a pochopíte :)

UŽ =oD

3. ledna 2007 v 19:54 | plnoletá |  stalo sa... možná =o)))
To máte tak... člověk se těší a těší a pořád si říká, že to bude skvělý a když to přijde, pocity jsou spíš smíšený a nadšení žádný... Ale dost mlžení, myslim teď osmnáctiny. Těšila jsem se, ale když to tak vemu, tak spíš oslavu, než ten věk. Nejdřív k mé Coctailové Hawaii Party =D... Problém byl nejdříve s místem, vymyslela jsem si to zhruba 6 týdnů předem, ale vzhledem k tomu, že mám narozeniny 29. prosince, bylo všechno až do Silvestra obsazený. Nakonec jsem to přesunula na 27. a světe div se, vyšlo to... a dokonce na Kunčicích, což byl úúplně první záměr.
Raduš (s mojí nepatrnou pomocí) dělala hawaiský věnce, já se Zůzou jsme nakradly pár míchátek na koktejly i s nápojovym lístkem a vůbec příprav bylo dost! A vyšlo to. Dokonce bych řekla, že líp, než jsem čekala. Užila jsem si to, nevim jak ostatní, ale já jo, z dárků jsem byla nadšená (komu by se taky nelibílo 18 růží, flétna, cdčka, drhlo, fešák =D a podobně, že :)), měla jsem tam všechny, který jsem tam mít chtěla a nikoho, kdo by tam být neměl... však víte jak to myslim... Jen kdyby stoly nebyly tak tvrdý! Jasný, dřevěnej stůl většinou bývá tvrdej, ale když na něm má člověk spát, začne přemýšlet, proč někdo nevymyslí poněkud pohodlnější nábytek použitelnej jak pro stolování, tak pro měkký spánek ;) No nic...
To byla první oslava, ale věřte tomu nebo ne, následovaly další tři a jedna je ještě přede mnou. Chápu, že to chce rodinka oslavit, ale tři dny za sebou? A hned po Vánocích (na Vánoce dlůhé noce :D)? Upřímně už mě to nebaví! Dárky jsou fajn a popít s rodinkou taky, ale když po první skleničce vína usínáte, neni to nic moc... S odstupem pár dní jsem ráda, že jsem to důkladně oslavila.