Červenec 2007

Všechno neeeeeeeejlepší Zuzi

26. července 2007 v 0:15 | Tvá milá už dlouho plnoletá |  stalo sa... možná =o)))

18

http://whatsupdownsouth.blogspot.com/uploaded_images/happy_birthday_10-728921.gif
(oni mi totiž stále nejdou vkládat obrázky, tak se na něj podívej sama:))


Happy birthday to you, happy birthday to you, happy birthday dear Zůza, happy birthday to YOU!!!!!
tralala tralala traalaaaaalaaaalaaaala

Zůza má narozeniny, myyyy máme přání jediný, štěstííí zdrááávííí, štěstíí zdrááávíí, hlavně to zdraví, štěěstííí zdráááávííííí, štěěěstíííí zdráááávíííí, hlavně to zdravíííí
lalala lalala lalanana lalala:))

Má milá plnoletá, přeju Ti.... a ne, já Ti to radši pak povim osobně:)...tak zatim jen pusu :*

Odléééééét

20. července 2007 v 16:01 | ta slečna, co je věčně někde v čudu |  stalo sa... možná =o)))
Odlítám...pak se vrátím a zase odjedu a po týdnu slunění a zpěvu, po tom, co se na jeden den ukážu doma, odjedu zase a..... a už se nikdy nevrátim:D

Ale od začátku. Rozhodli jsme se udělat si poslední rodinnou dovolenou, teda kdyby šlo o mě, tak si klíďo nechám zaplatit dovolenou i příští rok, a klíďo ten týden s milou rodinkou strávím, ale tatík holt nemá rád teplo, mamča ho už za rok nebude přemlouvat a tak máme zdá se smůlu. Zítra ve 21:00 odlítáme na Djerbu. Pokud mě nezašlápne velbloud, neunesou Arabové, pokud se neztratim na Sahaře ani nikde jinde a pokud se neotrávím tamními specialitami, vrátím se zase 28. července hóóódně pozdě v noci do matičky Prahy.

Čtyři dny si budu užívat pšenično-žitného chlebu:), poslouchat ve svém okolí výhradně češtinu, na čež 1. srpna opět odcestuju. Tentokráte do Itálie s Coralema. Tam budeme Italy týden okouzlovat svým překrásným zpěvem a zjevem :D a 9. se snad v pořádku vrátíme.

A jak už jsem předeslala, ani to není vše. Hned 10. se totiž budou mé a Zůziny kroky ubírat na vlak směr Deutschland na mezinárodní tábor do Senftenbergu. Po dvanácti dnech sprechtění už snad zůstanu v naší krásné zemi, aspoň do září. Ale teda nic neslibuju:) jeden nikdy neví, kde skončí, že...

Z toho všeho plyne, že se aktualizace jen tak nedočkáte. Budu se snažit v Tunisku nějaké dílo zplodit a hned po návratu ho zveřejnit, ale třeba se tam budu líbat s kdekym jen to políbení múzou se jako na potvoru neobjeví a nic nebude!!!!No a jak je z minulosti známo, během školního roku to s aktualizací taktéž poněkud drhne, tak.... uvidíme... no anebo to taky třeba ne...mějte se kráááásně, užijte si prááázdniny a léto a sluníčko a třeba i bouřky a krupobití:) předpokládám, že vám budu chybět natolik, že tady na mě bude po návratu čekat halda nepřečtených vzkazů:)

A to už je asi vážně všechno...pa a pusu


btw.Tome, chtělo by to ještě rým na pána, aby slečna nebyla tak sama:)

Kecálistník

20. července 2007 v 12:04 | ukecaná cácorka:)) |  kecálistník
Dobrá tedy, máte ho mít, to aby měl Tom i vy ostatní kam psát všechno možný, co zrovna nepatří k žádnýmu článku. Zůzi kecálistník sice lehce (totálně) upadá,
ale smazat ho taky můžu vždycky:))

Bááááásnička

19. července 2007 v 16:47 | Tom s mou milou spoluprací:) |  Martii a její bujná fantazie=o)
Vymysleli jsme s Tomem básničku, takovou krátkou, výstižnou, téměř plíhalovskou:)
tak tedy:


Vymyslím rým na slečnu
než ji celou vysvlečnu

Další změnaaaaaa

18. července 2007 v 14:29
Teplíčko a sluníčko je pořád, a tak jsem tady klíďo mohla nechat tu původní tapetu, ale... Dobrě, ukecala mě, tak dlouho do mě hustila, že ty červený brouky už od malička nesnáší, a že jí to dělám naschvál a taky že mi sem přestane chodit, až jsem se rozhodla jí udělat radost a dát je pryč:) sice se teď na to nepodívá, ale třeba jí to pak udělá radost... o Zůze mluvim samozřejmě...no nejsem úžasná kamarádka???:) A tak se teď můžete dívat na lístečky ovšem bez broučků...

Chléb pšenično-žitný:))

17. července 2007 v 20:15 | hladové slečny W+M |  Martii a její bujná fantazie=o)
Ukradla jsem Zůze na moment její básnické spolustřevo, Werčenku a napsaly jsme Tomovi (nebo teda spíš Vlastě) básničku, o tom, jak chudákům vojáčkům ten náš chlebík chybí, to abychom Toma podpořily. My tomu totiž věříme...hehe
tak tedy:

Chléb pšenično-žitný


Ta pšeničná mouka,
už nám z očí kouká.

I když je tu voda pitná,
mouka chybí nám tu žitná.

Americkým toastem živi,
to se nedá- bez výživy!

Bez chleba se to prostě nedá,
svaly chabnou a tvář bledá.

Má to vliv i na mysl,
žít tu bez něj? Nesmysl !

Každý večer o něm sníme,
když tu šlichtu tady jíme...



ZAHRADA 2007 aneb Jak jsme se staly zahradnicemi...:)

14. července 2007 v 19:22 | jedna ze tří zahradnic |  stalo sa... možná =o)))

aneb jak si vyrobit bublifuk z kroužku od klíčů, jak otevřít konzervu lžící a další užitečné rady do života:D


Tak jsme se s Werčenkou dohodly, že si tu Zahradu rozdělíme, abysme toho nemusely psát tolik, takže začalo to ve středu, což jste si už u ní určitě přečetli a druhý den teď přidávám já:)


STŘEDA 4.7. 2007

O tom, jak jsme úspěšně či neúspěšně letos dorazili, co tomu předcházelo a jak vypadal první večer vám poví Werčenka:)
http://wercenka.blog.cz/0707/zaharda-2007-aneb-jak-jsme-se-staly-zahradnicemi


ČTVRTEK 5. 7. 2007

Tak tedy čtvrtek. Ráno jsme byly nelítostně vzbuzeny našimi novými kamarády (ostatně jako každý další den). Vytáhly jsme vařič a ukuchtily si ranní kávičku, rozlámaly vánočku na třetiny a mohlo se snídat. Měly jsme sebou celkem DVĚ maličký nutelly a hádejte jak jsme to rozdělily??? Zůza snědla jednu a my s Werčenkou jsme byly nuceny si druhou holt rozdělit :D ale nevadí. Ona Zůza jak potom byla plná té nutelly tak ani tu třetinu vánočky nedojedla, he… Jen chvíli na to bylo třeba nakoupit a vyměnit vstupenky za….. no vlastně taky za vstupenky, akorát za jiný. Obchod směrem na jih, pokladna na sever (nebo možná naopak a taky to možná byl východ a západ, kdo ví, každopádně to bylo dvěma opačnými směry). A protože v nás byl ještě pořád vztek, že snědla tu nutellu a navíc nechtěla umýt nádobí, tak musela jít na ty vstupenky sama a my se vydaly do shopu pro páteční snídani, jar, houbičku atd. dohromady to stálo 74 korun :) to jen pro informaci.
Tím jsme ráno tak nějak ukončily a zamířily jsme do stanu. Ne počkejte já nemyslím ten náš. Zamířily jsme do Gambrinusu, kam nás pánové lákali už od rána. A zdržely jsme se tam dlouho. Piva bylo pořád dost (což mi teda bylo k prdu, když ho nepiju, že:)), zpívalo se a hrálo a zpívalo a hrálo. I průtrž mračen jsme tam v suchu přečkali. Zřejmě bychom tam vydržely ještě dýl, ale s úderem 12. hodiny směřovaly naše kroky jinam. Na kapličce hráli My3.avi - o krtečky a tak jsme je prostě musely podpořit svými hlasy, zahráli nám "Kovboje Džoua" :D i s houslovým sólem a my mohly spokojeně odejít vařit první zahradní oběd - bramborovou kaši s párkem. Po obídku jsme si šly schrupnout, přesně tak, jak nás to učili ve školce a protože bylo krásně a sluníčko svítilo, ustlaly jsme si pěkně před stanem na Zůzinej pláštěnce a vyrušil nás až Tomáš…ale jen na chvíli, přidal se totiž na chvíli k nám. V 15:40 zazvonil Werčenky budík, byl čas vydat se na radnici na Marien a to i přes to, že nás už cestou zastihla další průtrž mračen. Nicméně během jejich koncertu se krásně vyčasilo, že jsme i ty deštníky mohly zavřít. Všechno bylo super, až na to, že tam prostě chyběl Píďa a ten novej člen, kterej ho měl nahradit nebo vystřídat nebo co, se nám ale vůbec nelíbil!!!! Ale vůbec!!!! Cestou zpátky jsme si tak říkaly, že by to bylo docela vtipný, kdybysme teď našli Toma u nás ve stanu spát..hahaaaaa… né co by tam dělal, dyť přece odcházel, když jsme šly my. A tak se tomu tak smějeme a uháníme si to směrem ke stanu a najednou…z našeho stanu čouhají nohy…DVOJE!!! On tam Tomáš totiž vážně spal a hnedle vedle něj Míša!!!!
Jak pokračovalo odpoledne vám zřejmě nepovím, každopádně jsme se nenudili.
Od 6 hrál v amfíku Divozel a ten jsme si samozřejmě nenechali ujít, přetrpěli jsme i Pupkáče i když s obtížema, následovala Jana Šteflíčková a Kůň. Pak v tom mám trochu zmatek. Každopádně někdy v tu dobu jsme s Werčenkou odešly buď pro oblečení nebo kam a když jsme se vracely, začalo zas pršet, tak jsme chvíli seděly pod stromem u amfíku a následně jsme se odebraly do Kozlovny (to když už lilo fakt hodně) a skončily jsme ve stanu. Kvůli téhle průtrži jsme zmeškaly Jarrety :( grrr… Nicméně na Jablkoně jsme už byly zpátky. Jak noc pokračovala Werčenka pomalu ale jistě přestávala mluvit až šeptala úplně. A potom, co jsme se vydali pařit opět do Kozlovny měla chudák snad i teplotu a kolem jedné to zabalila a brečela ve stanu… No dobře tak to možná kecám, ona spala:)
Pak se tam toho dělo hrozně moc. Zpívali jsme si a zpívali až jsme došli k "Den je slunečný" kterou jsem až do neděle zpívat nepřestali, taky jsme tancovali a pili. O něco později došlo na debatu o mých krásných očích, Zůza si potykala s panem bubeníkem, mé nové "napořádpůjčené" triko bylo popsáno slovy: "Neusínej, nechoď spát…", pak jsme se začali těšit na východ slunce, ale to bylo teprve půl čtvrté, možná tři a do svítání daleko. Tak jsme zase tancovali a povídali si a taky…taky zase pršelo a kapela pořád hrála. Objevil se tam i Slávek Janoušek. Pak tam byl ten Slovák, co neuměl tancovat, ale Zůza mi chtěla udělat radost, no… (Asi už zas nechci Slováka)…Vlastně ani nevim, co se pořád dělo a dělalo, ale najednou bylo 6 ráno, 12 hodin potom, co začal program v amfiteátru, a nám se chtělo najednou spát. Ještě jsme chvíli ve třech s Tomem tančili (on to už byl spíš spánek ve stoje), a pak už mi před očima blikal spacák a chvílema jsem fakt usínala uprostřed věty a tak jsme se vydali do hajan. Pro někoho už asi začínal pátek, ale nám teprve končil čtvrtek. Nejdelší den celé Zahrady.


PÁTEK 5.7. 2007

My3.avi, zatracená konzerva, Fleret, Krtci krtci krtci.... víc se dočtete opět u Werčenky
http://wercenka.blog.cz/0707/zaharda-2007-aneb-jak-jsme-se-staly-zahradnicemi


SOBOTA 6.7. 2007

…a tak jsem se vzbudila poněkud zmatena…byla jsem si totiž stoprocentně jistá, že jsem k ránu usínala na úplně jiném místě než jsem se teď probudila a nedovedla jsem si to nijak vysvětlit. Ty noční škatulata hejbejte se jsem totiž absolutně prospala a to zřejmě tak tvrdě, že jsem ani nestihla postřehnout, že se přese mě někdo převaluje!!!! A taky nás tam po ránu bylo o jednoho méně, Míšův odchod jsem zřejmě taky propásla. Nicméně jeho návrat se už propásnout nedal. Mohlo být půl desáté když strčil hlavu do stanu a nevěřícně zíral, že ještě spíme. Dokonce prohodil něco na způsob, že po ránu máme teda vážně ránu:) pomalu jsme se začaly probírat, jen Werčenka to vzala hopem, vyběhla před stan, dali si s Míšou rozcvičku, zazpívali si, "když se podaří, co se dařit má", oběhli stan a ukončili to pořááádným lokem slivovice, viď Weru…
Před 11. hodinou jsme zamířili na Zámek, pan moderátor si zrovna stěžoval, že na kapličce se holky opalují a on chudák z toho tady vevnitř nic nemá, nabádal nás všechny k obnažování, ale neuspěl chudák… Moc dlouho jsme se tam ale stejně neohřáli, stihli jsme konec A.M.Úletu, potom nastoupili Kosti…od nich jsme zvládli asi tři písničky, všechny s nevěřícným výrazem ve tváři, něco tak hroznýho snad ještě na Zahradě nebylo!!! Moje rozmazlené uši by už víc nesnesly a tak jsme se otočili na patě a utíkali co nejdál! On už byl stejně čas oběda. Vzhledem ke zkušenostem s konzervou z předešlého dne (Zůza měla ruku ještě pořád zavázanou) jsme si sebou vzaly ještě Míšu:). Přesně podle očekávání otevřel OBĚ konzervy, dokonce tím otvírákem, kterým to včera absolutně nešlo (takže za to mohla ta blbá konzerva), nakrájel a osmažil cibulku (i když pravda, z toho ešusu to potom moc nešlo, že by chyběl tuk?) a prakticky nám uvařil. Teda kaši jsem kuchtila já a holky šly umývat ten ešus od pudinku…oops… Snažila jsem se Míšovi vysvětlit jakže bude ten oběd vypadat. Povídám, že osmahneme cibulku, fláknem tam ty dvě konzervy celý to rozmícháme a ohřejeme no a nakonec to smícháme s tou výbornou kaší z prášku, kterou jsem tou dobou připravovala a… "A bude z toho taková jedna velká sračka"… po tomto výrazu na mě Míša vzhlédl od cibule a začal se hrozně smát až se málem pořezal:) Celou tu dobu nám k tomu z kapličky hráli Noví Brontosauři starý fláky a tak jsme si krásně popěvovali. Po obědě se udělovaly pochvaly, ujal se toho samozřejmě jediný obědvající muž a povídá: "Verunka dostane pochvalu za to, že umyla ešus, Zuzka, že jí pomáhala, a taky za tu včerejší oběť, já za cibulku a maso a konečně Marťa za tu konečnou sračku!!! Bylo to výborné!"
O chvíli později se objevil ztracený Tom, s batůžkem, spacákem a karimatkou. Všechno to naházel k nám do stanu a zase zmizel, do koncertu Koňaboje zbývala jen hodina a půl. I vydaly jsme směr Kaplička a ukotvili jsme to opět u Kozla, početli noviny, popovídali si a najednou už dohrála i Devítka a byl čas zabrat místa na Koníky v první řadě. Před nima sice hrálo ještě trio z Holandska VELMI svérázné písně, ale ta první řada za to stála.
Ve 14:15 (alespoň podle programu) konečně nastoupil Koňaboj v celé své kráse a síle, dokonce posílen o Hanku Servickou a my si celý ten koncert společně se Šternberáky užili. Tancovali jsme a zpívali a najednou byla poslední písnička. Času bylo holt málo a tak si na delší koncert budeme muset dojet někam jinam no:( ale nevadí i tak se nám to moooooc líbilo.
Potom jsem se všichni nějak ztratili. Dokonce ani ty dvě cácory, co šly na Míšu Leichta jsem nemohla najít, nikde nikdo, ale na Semtexy jsme se zas všichni i s Tomášem našli pořádně jsme zapařili. Plzeňská věž převyšuje, má nejmilejší Black and White (Majkl je prostě nejlepší no:)) a mnoho dalších. Říkala jsem už, že sobota byla krááásně slunečná a teploučká? Ono je to totiž dost podstatný, chvíli po Semtexech jsme totiž s klukama vyrazili na koupaliště. Werčenka sice po Koňabojích začala zazračně mluvit, nicméně do studené vody se neodvážila. To my ostatní jsme se tam vrhli. Tu hlavu jsme si se Zůzou namáčet nechtěly, ale přeplavat celý bazén pod vodou, když to pánové nezvládli prostě byla výzva!!! A povedlo se:) A protože ta voda měla k teplé a dokonce i k příjemně osvěžující hodně daleko, zalezli jsme následně do teplé sprchy. Netrvalo ani pět minut a ve dveřích dámských sprch se zjevil Šimon. Po zjištění, že Zůza sice je ve sprše, ale bohužel má plavky, byl trochu zklamán, ale i tak si k ní vlezl, já jsem se přidala a tak jsme se pěkně ve třech v tom sprcháči chvíli mačkali. Sotva jsme vylezly ven už ležely na stole ledový rumy, je libo zapít to pivem? A za chvíli další a další. Ve vypůjčených tričkách jsem zpívali a zpívali. Pivo teklo po stole i po Zůzinejch nohách a pořád se zpívalo. (...Marti mohla by ses víc přítisknout, začíná mi být zima...Já si hodim ty nohy na tvoje, jo? Už je mám docela zmrzlý... Tak si dej ty ruce ke mě pod tričko Weru, ať se trochu ohřeješ...Marti, on se mi dívá na nohy, pomóc...) Ale pak už nám byla fakt zima, ani to kolektivní zahřívaní už nepomáhalo.
Z večerního programu v amfíku jsme toho sice moc neměli, ale to hlavní - Hradišťan- jsme stihli. Cestou tam jsme potkali Honzu z Epy de Mye, pana buneníka a kdo ví, koho ještě. Chvíli na to jsme se ovšem zase ztratili. Šly jsme totiž s Werčenkou kupovat večeři - náš oblíbený krůtí řízek v bulce. Měly jsme ho i pro Zůzu, jenže ona pořád nešla a nešla my teda čekaly a čekaly až jsme ty svoje snědly a pustily jsme se i do toho jejího, no a když se s Tomem zase objevili byla už ta její večeře celá v našich bříškách:) musela si holt koupit novou no, ale zase díky tomu Tomáš zjistil, že je to vážně moc dobré a šel si ho koupit taky. Pak jsme seděli před branou do amfíku na trávě a začínal hrát Žalman. Werčenka tam jak skřítek pořád poskakovala neustále vykřikovala, že chce "Zpátky do lesů" až to Tom nevydržel, přehodil si ji přes rameno a utíkal s ní směrem k lesu. Pod stromem ji sundal, položil, Werčenka vzhlédla do koruny a povídá, že tohle je teprve sad!!! Les je až o kousek dál!!! A tak jsme došli až do lesa, tam jsme se ukotvili, dívali se na hvězdy, možná chvílema usínali a čekali, jestli ten Žalman teda zahraje "Zpátky do lesů". A dočkali jsme se, Werčenka hned vyskočila, začala poskakovat kolem a tancovat a zpívat, jak z toho byla nadšená:)
Konečně jsme se mohli zvednou a jít zase o dům dál. Chtělo se nám zpívat, ale u jamu na kapličce bylo hrozně moc lidí a já navíc ani většinu těch písniček neznala:(, chvíli jsme si ještě povídali s klukama a nakonec jsme zase skončili u našeho stanu. Tam nás přepadla žízeň a tak se Tom se Zůzou obětovali a šli ji natočit, jenže se cestou ztratili a vrátili se až za půl hodiny zato obtěžkáni hned několika půllitrovými flaštičkami s Bonaquou. I poslední noc byl náš stan stanem azilovým. Ustlal si tam nejen Tomáš, ale i Kapřík. Ano, spalo nás v tom stanu pro tři osoby pět!!! Fakt jsem se snažila spát, ale když jsem se chtěla otočit na druhý bok, bylo nutné nejdřív vytáhnout tu nohu zaklíněnou někde mezi Zůzou a Kapříkem a tak jsem to někdy k ránu vzdala a přestěhovala se k batohům, stejně jsem si tam musela jít pro prášek, tak co…ale byla tam děsná zima, tak jsem na sebe navlíkla, co jsem našla, pod sebe jsem si narovnala noviny, hlavu hodila na krosnu a dobrou noc… O chvíli později mě ale vyrušil ze spánku Kapr se slovy, že v jeho stanu i spacáku už někdo spí, jestli by nemohl spát tady, že mě rušit nebude:) takže jsme tam takhle přenocovali společně, když jsem se ale ráno zimou probudila, už tam nebyl, tak jsem se zase sebrala a přestěhovala se zpět do tepla:) a o cestě domů vám už poví Werčenka…


NEDĚLE 7.7. 2007

a o cestě domů, o balení, o tom, že si "naaaaa seeebe počkááááme" o loučení i tom, jak jsem usnula s napřaženou rukou a otevřenou pusou ve vlaku vám už poví kdo jiný, než Werčenka
http://wercenka.blog.cz/0707/zaharda-2007-aneb-jak-jsme-se-staly-zahradnicemi

Právě jsem zjistila, že jsem se zapomněla zmínit, jak jsme s Werčenkou šikovné dívčiny. Chtěly jsme totiž koupit bublifuk, jenže jsme na to zapomněly a tak jsme se rozhodly, že ho jednoduše vyrobíme. Vzaly jsme kroužek z klíčů, přidělaly ho na klacek a do víčka od ešusu namíchaly vodu s jarem...s hodně moc jarem:) a bublifuk byl na světě!! heheeeeeeeeeeee
a toť vše přátelé:)


Mé krásné oči

11. července 2007 v 18:00 | pěkná tmavooká |  stalo sa... možná =o)))
O svých očích jsem asi nikdy nepřemýšlela, vždycky to byla jedna z těch asi tří věcí, které se mi na sobě celkem líbily. Když jsem o sobě měla něco říct, jednalo se spíš o to, co mám ráda, co mě baví a zajímá, než o vzhled. Uplynulých pár dní mě ale přivedlo ke zjištění, že právě oči jsou zřejmě to, o čem bych se mohla sem tam zmínit.

Tak schválně jaké si myslíte, že mám oči....zkuste si vzpomenout, dám vám chvíli na přemýšlení...Hnědé? No vidíte, já jsem si to myslela taky, ale ono ne, já je mám totiž především krásné, až někde potom by se dalo uvažovat o barvě, ta totiž, zdá se, není podstatná a když už se teda o ní chcete zmínit, tak rozhodně ne hnědá, ale čokoládová, popřípadě hořko-čokoládová, oni jsou totiž dost tmavý a mléčná se světlá, to už bysme byli skoro u oříškové a k té mám teda vážně hodně daleko. Tohle všechno jsem se dozvěděla od různých lidí během tří dnů na Zahradě. Tak nějak nešlo o tom nepřemýšlet a tak jsem se hned po návratu začala pídit po tom, co si myslí ostatní. A výsledek? Mé oči jsou prý hluboké, většinou upřímné a taky vyzývavé, o čemž by se ale dalo polemizovat, každého totiž vyzývá něco jiného. A nejlepší jsou prý ve spojení s úsměvem:) Tohle všechno mě docela dost překvapilo a nebudu zapírat, že i potěšilo. Možná jsem se jen ptala špatných lidí, možná by jiní chválou víc šetřili, ale možná je to prostě fakt a nejjednodušší tím pádem bude se s tím smířit:)

Jestli jsou vážně oči oknem do duše, jak se říká, potom se zdá, že to mám celkem fajn, ne? Dívat se do duše skrz krásu, hloubku, upřímnost, vyzývavost a hořko-čokoládovost, není tak úplně k zahození :)... já vím samochvála smrdí, ale ono to přeci platí tak nějak celoplošně a proto zkuste zjistit, jaké oči máte vy, třeba vás to překvapí stejně jako mě:)

Huráááááá

11. července 2007 v 10:16

Congratulation!!!!



11. července 2006- 11. července 2007 Ano, ano, ač se to zdá nemožné, právě dnes je tomu přesně rok, co jsem založila tento blog a zveřejnila první článek!! To vše pod nátlakem Zůzi, protože podle ní, "když já mám blog, tak proč by sis ho neudělala i ty, napsalas toho už dost :-P" Pokusím se ho tedy ještě nějakou dobu udržovat a aktualizovat, nezbývá než doufat, že to vydržím.

Paní v pokladně, mé krásné oči a "Den je slunečný"

9. července 2007 v 19:42 stalo sa... možná =o)))

aneb ZAHRADA 2007

Když chvíli vydržíte, dočkáte se úvahy o tom, jak nedokonale pracují paní v pokladnách Českých drah a potom také o mých neuvěřitelně krásných hlubokých očích. Tomuto faktu jsem se totiž po uplynulých dnech začala skutečně věřit a od teď na to budu náležitě pyšná :D V rámci úvahy se dovíte několik postřehů, zážitků, hlášek a možná i fotek z letošní Zahrady, která byla mimochodem naprosto dokonalá. Dokonce si troufám tvrdit, že jsme si ji užily snad víc než loni, a to je co říct. A jestli si myslíte, že jsme opět domů dojely poněkud zvláštně (viz Cestování vlakem aneb něco pro zasmání nebo spíš k pláči) tak se sakra pletete, my totiž dojely úúúplně bez problémů, teda až na to, že jsem usnula v poněkud nevhodnou chvíli a chudák pan průvodčí zřejmě nechápal. Takže si pamatujte, že trpělivost přináší růže, bude to stát za to.