ZAHRADA 2008 aneb jak si kdo ustele...

8. července 2008 v 15:10 | my dvě zahradnice |  stalo sa... možná =o)))

...potřetí a zase trochu jinak

Ano, ano, i letos jsme se rozhodli zahájit prázdniny právě Zahradou...teda pravda, vzhledem k úspěšně složené maturitě (už jsem se chlubila, jak jsem šikovná?) máme prázdniny už víc jak měsíc a ještě nějakou dobu to tak bude, právě nám začíná zhruba druhá čtvrtina. Do psaní reportáže jsme se s Werčenkou letos pustily skutečně rychle, a tak se těšte na naše zážitky (a že jich nebylo málo)...Werčenka dokonce při odjezdu dom prohlásila něco jako..."To by mě zajímalo, jak budem O TOMHLE psát..."zkrátka a dobře, pohodlně se usaďte, pohádka právě začíná...
STŘEDA 2.7. (neboli den první, chcete-li...)
Jak a čím a s kým jsme dorazily (vlastně natradičně dorazili), koho jsme potkali a nepotkali, co se ten večer dělo a kde jsme stanovaly...a vlastně ještě mnohem víc vám poví Werčenka tady
ČTVRTEK 3.7. (neboli den druhý:)..)
Nikdo nás nerušil, nikdo nás nevzbudil, dokonce jsme spaly všechny tři v jednom stanu a nikdo další navíc, což by se v našem případě dalo považovat za úspěch (dalšího takového jsme se už až do neděle totiž nedočkaly, ale to bych předbíhala). Za neúspěch by se naopak dala považovat moje úžasná nová karimatka za výhodnou cenu - 109 Kč, bolely mě záda, byla jsem celá otlačená a rozhodně jsem si nedovedla představit, že tam budu spát ještě 3 noci... Další věc je, že jsem se probudila docela zmatená. Když jsem se totiž v noci podívala vedle sebe neležela tam Zůza ale Píďa, pořád mi vrtalo hlavou, kam se poděla, tak jsem neustále budila a ujišťovala se, že je to vážně Píďa a ne ona. Ráno se samozřejmě ukázalo, že to byl vážně jen sen a že jsem se tím pádem nebudila tak často, ale hlavou mi to ještě chvíli vrtalo (ono u Zůzy nikdy nevíte, kde zrovna spí...a Píďa? o tom vám povíme později).
Ale popojedem...chtěly jsme si samozřejmě ukuchtit tradiční ranní kávu, jenže Píďa včera prohlásil, že bude lepší, když ten vařič necháme u něj v autě a pak se ztratil...chvíli jsme přemýšlely, co dál až se sám vynořil mezi stromy. Uvařili jsme kafe, dali jsme si vánočku s nutellou a bylo nám dobře. (Kdyby vás zajímalo, kde Píďa spal, tak...ne vážně si v noci nestavěl stan, jak měl původně v plánu, ustlal si pěkně v kufru auta. Moc toho nenaspal. A ještě jedna věc...někdy kolem 4. ráno ho prý přepadl hlad a tak si šli společně s Tomem koupit studený párky, páč nic jinýho se už sehnat nedalo...zajímavé je, že o tom Tomáš ráno nic nevěděl...Po snídani jsme se na chvíli vydali do nedalekého stanu, kde se už pěkně popíjelo pivo a zpívalo se. Werčenka nějakym způsobem udělala z Davida klečícího kytaristy, kytaristu ležícího (spícího) a Zůza to pěkně všechno nafotila a natočila. Čímž chci říct, že fotoreportáže s komentářem se možná dočkáte u ní, až bude mít čas(jen nevím, jak s tím videem).
Po 11. jsme se vydaly na radnici na My3.avi. Stihly jsme ještě kousek koncertu Quanti Minoris, což se nám ale vůbec nelíbilo. My3.avi byli dobří, akorát stihli zahrát jen 4 nebo 5 písniček a my je ani neznaly, což nás trochu zklamalo. Ještě by bylo dobrý dodat, že ve čtvrtek bylo fakt vedro. I přes to, že mi na hlavu pařilo slunce, napadl mě geniální nápad...namočily jsme si vlasy a bylo nám fajn...Pravda, mělo to háček, schlo to rychleji, než bylo třeba, takže jsme pod vodu chodily docela často, ale osvěžilo to a naše "mokrá fotka" na kapličce se objevila v Olomouckém deníku. Zůza dokonce prohlásila, že se snad přestane malovat, aby si mohla namočit i obličej.
Ale dál...jelikož nastal čas obídku, daly jsme se do vaření. Bramborová kaše s vepřovou konzervou. Věřte tomu nebo ne, je to dobrý, zvlášť když máte hlad, jen tu kaši nesmíte dělat z vody ale z mlíka. Kolem půl druhé měl na zámku recitál Pavel Helan. To jsme si nemohly nechat ujít, když jsme se loni tak pěkně seznámili. Opět jsme dorazily o něco dřív a zaslechly pár písniček od nějaké paní, která hrála na harfu a pak na lyru nebo co to bylo a zpívala děsně vysoko, pořád něco o břehu oceánu, až naštěstí dozpívala a my se dočkaly. Zazpívaly jsme si, pobavily jsme se a byly jsme spokojené.
Upřímně řečeno, pak mi to nějak splývá...každopádně hrála na zámku Epy de Mye (hold legendě Peter, Paul & Mary - zřejmě jsem barbar, ale já ty písničky fakt neznám)...a o něco později na kapličce Redl, Samson a Janoušek. Tenhle koncert jsme si užily. Shodly jsme se se Zůzou, že je Samson děsně pozitivní člověk. Jak jsme tam v tom vedru vegetily na celtě (samozřejmě stále s mokrými hlavami:)) měly jsme najednou fakt dobrou náladu.
Večer jsme se těšili na program v amfíku...nevim proč, ale nějak si to moc nevybavuju. Moc jsme toho zřejmě neslyšeli, odebrali jsme se totiž s Werčenkou a Píďou do čajovny na zelený čaj a vodnici. Zůstali jsme tam dlouho, ono nám tam totiž nic nechybělo, dokonce i muzika doléhala k našim uším:). Dorazili za námi i Jelša s Kaprem a Zůzou, tou dobou uprostřed "akordové debaty", on totiž Kapřík tvrdil, že se dá akord zahrát na flétnu... musela sem to rozseknout až já...akord je SOUZVUK minimálně tří tónů...(zdá se, že ta matura z hudebky vážně k něčemu byla). Objednali jsme si další dýmku (tentokrát jablko s mátou) a vegetili dál. Váleli jsme se tam po zemi, foukali si kouř s pusy do pusy a Zůza opět vše fotila...Jenže pak se začalo blýskat a pomalu se blížila ta hnusná bouřka. Rozhodla jsem se jí přečkat ve stanu, Píďa se mnou (nebylo mu z těch vodnic moc dobře) a holky se vydaly do Kozlovny. Nebudu zabíhat do detailů, zkrátka jsem se bála. Bylo to hnusný. A vracelo se to. A my měli stan pod stromem. A teklo do něj. Když už jsme krásně usnuli, objevila se Werčenka. Nebudete tomu věřit, ale pořád něco mlela a mlela a nešla zastavit, navíc děsně smrděla kouřem a tak mi nezbylo než konstatovat, že dnes spím vedle hospody... A ještě něco...Zůzu bolely záda, takže šla k Tomovi na masáž aaaaaaa asi tam usnula, či co...Jak si kdo ustele - poprvé (ten podtitulek má smysl). O tom, jak se vrátila už vám poví Werčenka...
Tak změna...zapomněla jsem na koupaliště. Taaakže hned po koncertě Redla, Samsona a Slávka Janouška jsme si řikaly, že sprcha by bodla a navíc Šterberáci na koupaliště vyrazili už v poledne a dosud se neukázali. Řikaly jsme si, že když nejsou ve stanu ani u kapličky, tak prostě ještě musí být tam. A trefa, akorát jsme je potkali těsně před vstupem - my šly dovnitř, oni ven. Navíc nás čekalo nemilé překvapení - tekla jen ledová voda!!!! Potřebovaly jsme si se Zůzou umýt vlasy, ale ta sprcha byla fakt zmrzlá, tak jsme hodily hlavu do umyvadla a ten condicioner jsme aplikovaly v něm. Pravda, moc dobře to dolu tou studenou vodou nešlo a taky narvat hlavu do toho miniaturního umyvadla byl trochu problém, ale povedlo.
A další věc...vzpomínáte na naše loňské seznámení s Pavlem Helanem? tak tedy...když jsme vylezly z těch sprch čekal na nás Píďa právě s tímhle písničkářem - potkali se ve sprše a on si na nás pamatoval. A co je ještě zajímavější, že se dostal na Zůzin blog!! Tak jsme se mu zase pěkně připomněly (i když pochybuju, že si ty jména zapamatoval) a popovídali jsme si o krásném prostředí Orlických hor. Chvíli na to se (dnes poprvé) objevil Tom (už jsme si začínaly myslet, že ho v noci ty studený párky zkolili). A pak, vážení, jsme se konečně vydali do toho amfíku, ze kterého si toho tak moc nepamatuju...TAAAAAK, teď už to je snad správně:D
PÁTEK 4.7. (den krizový a nejdelší)
O tom, jak se hajná, jak pršelo a co se dělo během nejdelšího dne letošní Zahrady zase u Werčenky tady
SOBOTA 5.7. (den předposlední, unavený, ale přežili jsme i ten:))
…pravda moc jsme toho nenaspali. Jak si kdo ustele - podruhé, dalo by se říct. Nejdříve mě ve stanu probudil Tom někdy kolem 9. tušim. Strčil hlavu do stanu a chtěl si povídat, ale zřejmě ne se mnou, protože při zjištění, že tam spinkám sama zase rychle odešel…(nebo že by se vyděsil mého vzhledu po ránu, nebo jsem ho prostě vyhodila??) Spát se mi už potom nechtělo, jen jsem si lámala hlavu s tím, kde vlastně Píďa s holkama přenocovali po tom nočním sejšnu u zámku… Zřejmě jsem pak ještě usnula, někdy v 10 totiž vtrhly do mého příjemného spánku Zůza s Werčenkou (záhada vyřešena- spali v autě a podle se Zůzy se tam odehrávalo něco jako Jak si kdo ustele - potřetí - že Weru…to už jsme zase u těch metafor, jak jsem slibovala).
Ale popojedem - uvařili jsme si samozřejmě kávu, na snídani ale čas nebyl. Pospíchali jsme na kapličku na Koňaboj - pánové tam už byli, takže jsme se uvelebili pěkně vedle nich. Nebudete tomu věřit, ale všichni byli tak nějak mrtví. Celý koncert jsme proseděli, energie prostě nebyla. Tomáš vystoupil v novém oblečku…v dámských plavkách - vršek měl podivně navázaný na břiše a spodek navlečený na jedné noze. Později tvrdil, že si je nějaká slečna zapomněla u něj v autě a vhodil je do davu, ať je prý té slečně někdo vrátí… Po koncertě jsme se s ním šly rozloučit, odjížděl totiž na dovolenou. Samozřejmě i on se musel nějakým tím inteligentním vzkazem zvěčnit na naše trička - "A BYLO JICH SKUTEČNĚ DOSTATEK…?"(vůbec nechápu, co tím chtěl říct), nebo třeba "ZASE V LESE" (samozřejmě Werčence, kdo jinej by s ním tak hrozně chtěl zpátky do lesů, že:)
V bříškách nám začalo kručet, tak jsme se konečně vydali na snídani. Těšila jsem se na přesnídávku, ale…někdo koupil výhodně sice jahodovou, ale NESLAZENOU dětskou výživu a teda moc se to nedalo jíst. Naštěstí za chvíli ještě dorazil Tom s řízkem a okurkou. Pravda pro 4 lidi to nebyla moc velká snídaně, ale pořád lepší než nic.
Vlastně vůbec nevim, co se pořád dělo a kam se všichni poděli. Každopádně jsme šli zpátky na kapličku na Jarrety, Cop a Divozel. Když pak začal hrát Létající Rabín a já se rozhodla, že je budu poslouchat v leže, usnula jsem. Potom jsme asi vařili, ale ani to není tak úplně jistý. Ale určitě vim, že jsme se vydali na zámek na Marien, to mohlo být tak kolem půl čtvrté. Jenže program byl posunutej a před námi se najednou otevřelo moře času, na Žambochy jsme totiž zvědaví teda vážně nebyli. Uvelebili jsme se pěkně před zámkem na trávě a úplně na tvrdo jsme usnuli! Chvíli pařilo slunce, chvíli byla zima, takže jsme vždycky chvíli nespali. Nakonec jsme se dočkali a koncert byl výbornej, Víťa dokonce zazpíval Christianu.
Ale dál…vrátili jsme se (dnes už snad po třetí) na kapličku na Bokomaru s Naďou Urbánkovou a hlavně potom na Semtex. Samozřejmě jsme se tam sešli zase konečně všichni (docela úspěch po celym dnu). A ano správně opět mě kdosi polil pivem, ono zkuste si pařit s pivem v ruce a při tom ho nevylejt (na druhou stranu - proč zrovna na mě???). I tenhle koncert byl neuvěřitelně krátkej (asi jako každej, na kterým se člověk baví).
Už někdy od středy jsem se těšila na Banjo band Ivana Mládka, jenže se to nějak zvrtlo. Šly jsme se s Werčenkou převlíknout do stanu a byl s námi i Jelša, protože jsme letos ještě nehráli krtky a to se muselo napravit. Tak jsme tak vlezli do stanu, oni dva začali hrát a já si pěkně usínala, jenže pak jsem se rozhodla zkusit tu hru, která nemá pravidla taky…a věřte tomu nebo ne - vyhrála jsem!!!! Nějak jsme se v tom stanu zapovídali a nebyly to jen lehký konverzační témata. Leželi jsme tam docela dlouho, dokonce jsme si s Jelšou ustlali na Werčence, ale pak volal Vraťásek a objevila se Zůza a možná i Píďa. No každopádně jsme se konečně zvedli a zamířili letos naposled do amfíku.
Toho Mládka jsme samozřejmě nestihli a myslim, že ani vítěze Krtků, nebo možná jen některý…Zase mi to splývá, ale každopádně Asonanci jsme už slyšeli. Vůbec netušim, jak dlouho jsme tam seděli, ale někteří z nás jeli od včerejška nonstop a začalo se to projevovat zkrátka a dobře, Vraťásek začal usínat (i když neustále tvrdil, že se mu spát nechce). Po nějaké době se dal ukecat a já ho doprovodila do stanu. Pravda nevrátila jsem se hned, věřte tomu nebo ne, já tam totiž asi na půl hodiny usnula a probudila jsem se opět zmatená. Když jsem se vracela do amfiku, dohrával zrovna Pepa Streichl, a usínal pro změnu Ségra na Zůze, takže jsem v podstatě o nic nepřišla. Následovali Jumping drums a byli výborný jako obvykle. Na jednu "písničku" tam naskočila nějaká paní z filharmonie nebo odkud a hrála na xylofon. Zírali jsme a nemohli jsme přestat!!! Ještě teď nechápu, jak někdo může tak rychle hejbat rukama a ještě se strefovat do těch správných dřívek (to jsou ty destičky, co do nich mlátí a chytrá knížka říká, že jsou to dřívka, to abyste se nedivili). Po asi 3 přídavcích nastoupil na forbínu Míša Leicht a zapěl pár písniček, jednu dokonce se svou manželkou a zazpíval i "Je to dobrý, nebe je modrý". Někdy tou dobou odešel i Jelša - navečeřet se a spát. A my si pěkně počkali na překvapení večera. Nastoupili Marien, Stráníci a Epy de Mye a bylo to naprosto neuvěřitelný. Pravda v tu dobu se už zavíraly oči i mě, takže až do konce jsem nevydržela, ale stejně. Akorát jsme se Zůzou musely konstatovat, že prostě ty písničky, co se hrajou všude na táborácích neumíme (kromě vždycky asi 4 slov ovšem).
No a tím to vlastně skončilo. Odebrala jsem se do stanu, cestou jsem si ještě koupila šátek a pak už honem spát. Zůza dorazila ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že každou chvíli umřu zimou!! Jedno plus ten příchod měl…dodala něco na způsob, že Werčenka ten spacák potřebovat nebude, takže jsem si pěkně vlezla ještě do něj a konečně mi bylo aspoň trochu líp. A Werčenka? Jak si kdo ustele - počtvrté, tentokráte s Píďou v kufru jeho auta…a spali dlouho…ale to už sem nepatří...
NEDĚLE 6.7. (den už opravdu poslední)
Já vím, o neděli už něco napsala Werčenka... ale jsou věci, u kterých ona nebyla. Vzbudily jsme se se Zůzou v 8 a byla nám děsná zima. Vlastně byly jsme vzbuzeny, tak je to správně. Asi 2 minuty před osmou totiž volal Vraťásek a divil se, že ještě spíme. Asi půl hodiny na to se s Jelšou zjevili u nás ve stanu. Chvíli s námi poklábosili, vypili pivo a zase odešli. No a my se se Zůzou dali do snídaně. Já si vlastnoručně ukrojila chleba a namazala ho nutellou (což mimochodem Zůza nedokázala pochopit, protože podle ní patří nutella jen na rohlík, popřípadě na vánočku), no a má milá spřízněná se rozhodla, že uvaří krupičnou kaši. Jo přesně v tom ešusu, kterej jsme asi tak 5 minut před tím drhly. Vše se podařilo, popíjely jsme k tomu kakao a čekaly na ty dva. Balit se nám ještě nechtělo, tak jsme se vydaly za klukama. Na cestu jsem si pěkně otevřela tu bájnou konzervu s mandarinkama a mohlo se jít. Poseděly jsme tam s nima docela dlouho. Popsali jsme Míšovi kytaru (to aby zas neřikal, že na nás nemá to ICQ). Pryč se nám nechtělo, ale musely jsme, chvíli nám to trvalo, než jsme se odhodlaly zvednout a vážně odejít. Když jsme se pak vrátily ke stanu, Werčenka s Píďou tam samozřejmě ještě nebyli, tak jsme sbalily jeden stan, pak batohy, pak dokonce i Werčenčin batoh (mimochodem Zůza naštvaná byla a já se to snažila zachraňovat) a pak se ti dva konečně objevili. Dobalili jsme "batohový stan alias šatnu" a vyrazili jsme domů. A dál už to bylo přesně tak, jak říká Werčenka.
Teď můžeme už jen čekat na příští rok a čekat, jestli ta příští Zahrada bude zase o něco lepší, nebo ne...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Werčenka Werčenka | Web | 8. července 2008 v 21:04 | Reagovat

Cela ZAhrada byla proste mostrozni, famozni, glukozni :)) stejne jako nas clanek, Martii.. :))

2 Ada Ada | 8. července 2008 v 21:29 | Reagovat

hej, tak uplně na začátku sem místo karimatka za 109 četla nová kamarádka za 109  (skrytý význam? :D) Jinak s tim, že lidi velice rádi lijou pivo na ostatní mám taky svý zkušenosti a taky si vždycky řikám, proč právě jáá ]:-> My jedem na festák pozejtří a sem na to teda moc zvědavá... chmm, až se zas kluci ožerou, to bude zábava :P Jinak užívej léto a gratuluju ke Zlínu :)

3 Martii Martii | 8. července 2008 v 21:58 | Reagovat

dík dík...zejtra jedu na zápis, takže už to bude oficiální...a novou kamarádku teda fakt nemám:D mám co dělat s těma starejma:D...jinak si ted fesťák pořádně užijte;)

4 Werčenka Werčenka | Web | 11. července 2008 v 21:55 | Reagovat

Kamaradku sice ne.. ale zato nove kamarady :)))

5 Zůza Zůza | 13. července 2008 v 18:08 | Reagovat

A víte jak to chodí.. kamarád taky rád... =oD Jinak za články moc moc chválím, já se zítra pustim do svýho a asi si neodpustim i pár zážitků =oD jupíííí

6 Píďa Píďa | Web | 17. července 2008 v 15:43 | Reagovat

Mno, pěkně jste to tu sepsali, jen co je pravda! : ) Bylo to naprosto super! : ) tak nevím, jestli to ještě letos něco překoná??? Třeba naše pánská voda?! : )))

7 David David | 28. března 2009 v 12:12 | Reagovat

Ahoj, to je škoda, že se ti nelíbili Quanti minoris, jsem jejich člen :-) Docela by mě zajímalo víc... Jen tak napsat na internet, že se ti nelíbí a neříct důvod. Píšeš většinou o kapelách, co se ti líbily. Jsme bohužel jediní, o kom píšeš, že ne. To to bylo fakt tak hrozný? Ještě k tomu ležícímu kytaristovi. Úplně jsem se vyděsil, že bych si nepamatoval takovou věc. Hraji totiž na kytaru :-) Pak mi došlo, že nebudu jedinej David na Zahradě, kterej na kytaru hraje. Zatím čau, David

8 Martii Martii | 19. května 2009 v 17:04 | Reagovat

tak každýmu se líbí něco jinýho, ne? prostě to není můj šálek kávy, v dalších článcích (jablonský medvídek, zahrada 2007, atd.) by ses dočetl, že se mi toho nelíbí víc. Taky ta paní, co zpívala o břehu oceánu:). A článek byl především pro lidi, co tam byli společně se mnou, aby si zavzpomínali

9 Uz Uz | 26. května 2009 v 23:34 | Reagovat

s Martii nemůžu než souhlasit... dovoluju si navíc říct, že mluví za víc lidí a to, že jste se nám nelíbili, je prostě fakt.. nejde o to, jestli je to hrozný nebo ne, prostě to není druh muziky, na který bychom šli.. břeh oceánu byla mocná haluz, stejně jako se nám nelíbil třeba Xindl, kterýho všichni milujou... muzika je holt drsná, s tim se musíš smířit..
PS: Rozhodně jedinej David kytarista nejsi, každopádně náš Dejv ležící, klečící, sedící, spící JE jen jeden!! =o)

10 David (Quanti minoris) David (Quanti minoris) | 28. května 2009 v 11:19 | Reagovat

Jasný, beru. Vůbec jsem nechtěl nějak váš názor nahlodávat. Každopádně je dobře si uvědomit, že i názory, které jsou určeny jen pro někoho, hold na internetu mohou číst v podstatě všichni. Proto moje reakce. Pozdravujte Dejva ležícího a spícího a na Zahradě 2009 - pokud pojedete - se přijďte ukázat. Dáme si třeba panáka, když už spolu takhle debatíme. Jo a díky za aktuální upřímnost. David (Quanti minoris)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama